Ellis

Mikoláš Aleš se narodil 18. listopadu 1852 v Miroticích v rodině městského písaře. Brzy se rodina přestěhovala do Písku, potom do Prahy a pak zpět do Mirotic. Na Mikoláše však Praha zapůsobila a začal kreslit.

V roce1862 začal studovat v Písku, v roce 1865 na gymnáziu, to však opustil pro neshody s učitelem. Poté se učil u mistra malířského v Písku, v roce 1867 pak nastoupil do reálky. V roce 1869 začal studovat na akademii umění v Praze. V tu dobu mu zemřela matka a Mikoláš začal trpět hmotným nedostatkem. Proto se snažil přivydělat si vyučováním kreslení a ilustrováním časopisu Paleček. Později spolupracoval i s časopisy Švanda Dudák, Šotek, Světozor, Květy, Zlatá Praha, Humoristické listy a s jinými. Velký vliv na něj mělo dílo jeho bratra Jana Aleše, Karla Svobody a Josefa Mánesa.

V roce 1877 se odstěhoval k příteli Brandejsovi, kde se zrodila myšlenka na vytvoření známých slovanských cyklů, z nichž vytvořil cyklus Vlast. V roce 1878 se Aleš zúčastnil spolu s Františkem Ženíškem konkurzu na výzdobu národního divadla. V konkurzu se jim podařilo zvítězit.

V roce 1879 se Mikoláš Aleš oženil. Brzy potom ale odjel na studijní cestu do Itálie a po návratu vytvořil cyklus Vlast. V roce 1881 ilustroval Šotka od Jakuba Arbese. V roce 1884 však skončilo jeho přátelství se Ženíškem kvůli autorství výzdoby Národního divadla. Roku 1889 vyšel Alšův cyklus ilustrací národních písní Osiřelo dítě. Největšího uznání se mu dostalo na Národopisné výstavě v roce 1895 za jeho sgrafita.

Alšovo dílo převážně čerpá z národních a slovanských dějin a ze života lidu své doby. Vytvořil celkem na 8000 nejrůznějších kreseb, náčrtů, kartonů, ilustrací a asi 65 olejomaleb. Byl malířem, kreslířem, ilustrátorem i jevištním a kostýmním výtvarníkem. Patřil ke generaci výtvarníků Národního divadla.

Při příležitosti 60. narozenin byl Mikoláš Aleš jmenován měšťanem pražským a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých.

Mikoláš Aleš zemřel 10. července 1913.