Josef Jungmann
Josef Jungmann se narodil 16. 7. 1773 v Hudlicích u Berouna v rodině chudého řemeslníka. Vystudoval filozofii na univerzitě v Praze, kde na něj měl velký vliv vlastenecky zaměřený profesor Vydra. Po studiu vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích a v Praze. Zde také vytvořil vlasteneckou společnost a rovněž soukromě vyučoval češtinu.
Josef Jungmann byl básníkem, překladatelem, jazykovědcem, literárním historikem i organizátorem kulturního života.
Bojoval proti germanismu ve školách a ve svých literárních dílech se zaměřil na vyzdvihování nutnosti literatury, která by hájila zájmy české společnosti. To je zřejmé například z jeho časopisecké stati Rozmlouvání o jazyku českém a O klasičnosti literatury a důležitosti její. Roku 1820 vyšla jeho učebnice Slovesnost, která byla významnou pomůckou při výuce českého jazyka ve školách. Jedná se zároveň o první českou teorii literatury a čítanku. V roce 1825 vyšla jeho kniha Historie literatury české. V letech 1834 - 1839 vycházel jeho pětidílný česko - německý slovník. Jedná se o dílo mimořádného významu, které je největším pramenem poznání obrozenecké češtiny. Jungmann sám se zasloužil o vydání tohoto díla i finančně.
Pro Jungmanna byl jazyk nesmírně důležitou součástí národnosti, vlastenectví chápe zejména z jazykového pohledu, nejen teritoriálně. Čechem pro něj není pouze obyvatel této země. Zasloužil se také o založení časopisu Krok.
Podstatnou částí jeho díla jsou překlady, ve kterých dokazuje, že čeština je stejně bohatá, ne-li bohatší ve vyjadřovacích schopnostech jako ostatní jazyky a dokazuje krásu našeho jazyka. Mezi jeho překlady patří básně anglického básníka Johna Miltona Ztracený ráj, epos Heřman a Dorota od Goetha a povídky Atala francouzského prozaika Chateubrianda.
Mezi jeho další a ne tak známé překlady patří drobnější překlady z angličtiny (Gray), němčiny (Schiller, Herder, Klopstock, Burger) a ruštiny (Karamzin). Svými překlady se rovněž zasloužil o zvýšení slovní zásoby. Oživoval zapomenutá staročeská slova, přejímal slova z jiných slovanských jazyků (hlavně z ruštiny a polštiny) a vytvářel různé novotvary. Mnoho z těchto jeho oživených či vytvořených slov je běžnou součástí dnešní češtiny.
Z jeho básnického díla je nejvýznamnější první česká romance Oldřich a Božena.
Jungmannovo dílo má význam nejen význam literární, vědecký a kulturní, ale je třeba vyzdvihnout také vlastenecký postoj tohoto velikána českých dějin. Byl člověkem neobyčejně pracovitým, nadaným, s jedinečnými organizačními schopnostmi a svým dílem ovlivnil takové osobnosti jako byl například F. Palacký, P. J. Šafařík, F. L. Čelakovský, J. Kollár.
Josef Jungmann zemřel 14. 11. 1847.