Ellis

Jan Zrzavý, český malíř, grafik, ilustrátor a významný představitel české výtvarné avantgardy, se narodil 5. listopadu 1890 jako syn řídícího učitele v Okrouhlici-Vadíně.
Od roku 1907 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v roce 1909 byl však vyloučen pro nekázeň a nerespektování školního řádu. Byl zakládajícím členem Spolku výtvarných umělců Mánes, Tvrdošíjných, Umělecké besedy.

Ve 20 letech navštěvoval Itálii, Belgii a Francii. Paříž v něm zanechala mohutný dojem a celý život se tam vracel. Hluboce na něj zapůsobila díla impresionistů.

Začátek jeho tvorby je ovlivněn českým secesním symbolismem a expresionismem s prvky kubismu. V letech 1908 - 1910 namaloval několik svých významných obrazů, např. Veselé poutnice, Zeyerova zahrada, Údolí smutku, Nokturno, Princ a další. V umění se pro něj stal autoritou a učitelem Bohumil Kubišta. Nejtypičtější jsou pro něj obrazy s personifikujícími pocity - Smutek, Hoře, Meditace, Utrpení, Posedlost.

Druhá etapa jeho tvorby (20. léta) je věnována hlavně krajinomalbám. V období 2. světové války se v jeho díle objevuje osudovost, baladičnost, motiv smrti, ale i naděje.

V roce 1918 uspořádal svou první samostatnou výstavu v Praze. Později začal spolupracovat s avantgardním nakladatelstvím Aventinum, které publikovalo jeho ilustrace a konalo pravidelné výstavy. Roku 1963 uspořádala Národní galerie výstavu jeho díla, kterou navštívilo 110 000 lidí.
V roce 1967 navštívil Řecko, které ho inspirovalo v pozdější práci.
V roce 1975 - k mistrovým 85. narozeninám - uspořádala Národní galerie výstavu, která byla nejnavštěvovanější výstavou roku.

Jan Zrzavý zemřel 12. října 1977 a byl pohřben v Krucemburku. Svou pozůstalost věnoval umělec Národní galerii v Praze.