Obličej v zrcadle
Seděla jsem v obýváku a v zrdcadle v chodbě, na které jsem vyděla z gauče, se promítl obrys člověka. Nevnímala jsem to a dál se v klidu dívala na televizi. Obraz se na mne podíval a já ho koutkem oka zahlédla. Byla to žena s rozcuchanými vlasy a mrtvýma očima. Její pleť se rozpadala pod nánosem říčního bahna a řas. Zavřeštěla jsem a vzbudila spící rodiče ve vedlejším pokoji. Přiběhli ke mne a já jim chtěla toho člověka ukázat. Ten tam však nebyl. Zrdcadlo je pořád v chodbě a já se do něj skoro nikdy nepodívám. Bojím se, že tam bude znovu......
Tento příběh se stal.