Snažím se zapomenout
Půl roku, měsíc, pořád i teď,
slza stále ve skrytu oka leží.
Za minulost marně stavím zeď,
avšak život neustále stejným směrem běží.
Běží a má duše krvácí,
vzpomínky v sen navrací.
Sen, co navždy zůstane už jen snem,
zvadlá růže s ostrým trnem.
Co do srdce zabodává,
jakoby do mě pohledy osoba tvá.
Lístek, co odtajněn je z osudu,
snažím si říct, že už taková nebudu.
Říkat je marnost hvězd vesmírných,
neboť srdce mysl výčitkami zahrnuje
a smutek tu pořád je.
Je a zůstává nadále...