Konec
Klaply dvěře a on tam stál,
pohlédnout do očí se jí bál.
Mluvil na ní, přímo řval.
Otočený zády k ní byl,
byl to ten, co dřív ji miloval.
Pak na ni pohlédl, ona se ho bála,
z očí láska ji koukala,
ale jeho jiskra dávno zmizela.
Poznala, že už nebude nic dál,
že čas jeho vzpomínky na ní dávno vzal.
Slty v očích se jí objevily,
ale ona se jen usmívala, slzy z očí nepustila.
Když odešel pryč, klesla k zemi.
Uř se neusmívala,
jen slza za slzou po tváři jí stékala.
Byl konec, konec všech snů,
už neměla proč tu být,
nejlepší nálad měla život si vzít.
A tak se stalo!