Anorexie a bulimie
Klíčová slova:mentální anorexie; anorexia nervosa; poruchy příjmu potravy; duševní poruchy; mentální anorexie - diagnostika; mentální anorexie - průběh a prognóza, mentální anorexie - léčba
V čem se liší anorexie a bulimie??
Základní rozdíl mezi anorexií a bulimií můžeme velmi stručně charakterizovat v rozdílném zacházení s jídlem. Mentální anorektičky nejsou schopny přijímat jídlo až do stadia, kdy snědí pouhé jedno jablko či plátek sýra denně. V důsledku tohoto zdraví ohrožujícího hladovění značně vyhubnou a přidávají se velmi závažné zdravotní somatické i psychické komplikace v důsledku podvýživy. Mentální bulimičky se snaží dodržovat omezený příjem potravy, drží různé diety, stravují se velmi chaoticky a nedostatečně do okamžiku, kdy jejich tělo nevydrží nápor hladovění a dietování. V této chvíli propadají zoufalému záchvatu přejedení, v němž zkonzumují velké množství jídla najednou, následuje zvracení nebo užití projímadel. Roztočí se tak bludný a nekonečný kruh takového chování, z něhož není snadného úniku. I mentální bulimičky trpí velmi vážnými tělesnými či psychickými komplikacemi.
Příčiny vzniku nemocí:
Existuje celá řada teorií a hypotéz o možných příčinách vzniku a rozvoje poruch příjmu potravy. Tak jako se navzájem liší tyto teorie, liší se i terapeutické přístupy k léčbě a mnozí autoři se ve svém pojetí neshodnou. V současnosti je však převážnou většinou odborníků víceméně přijímán názor o bio-psycho-sociální podmíněnosti vzniku těchto vážných chorob.
- Bio-faktory zahrnují doposud neznámou genetickou vlohu pro hormonální nerovnováhu.
- Psycho-faktory popisují nedostatečnou identifikaci s ženskou rolí, s dospělostí a zároveň odpor vůči autoritě rodičů a mnoho dalších prožitých psychických traumat a vnitřních "bolestí", s nimiž se nemocný jedinec neumí vyrovnat.
- Socio-faktory se týkají především špatného hodnocení obezity ve společnosti na jedné straně a umělého vytváření "ideálu krásy" reklamním a modelingovým světem na straně druhé.
Základní pravidla pro všechny, kdo se chtějí vyléčit
- jíst 5x denně, jídlo si rozvrhnout například takto: v 8 hodin snídaně, v 10 hodin svačina, ve 12 hodin oběd, v 15 hodin svačina, v 18 hodin večeře, po 20. hodině klidně i druhou malou večeři
- jídlo je pro život stejně tak důležité jako spánek a vylučování, neslouží nám jako nástroj vůči sobě samým, mít hlad je normální a jíst je nutné
- krása souvisí se správným stravováním a zdravou potravou, krásný je člověk tím, jaký je, a ne tím, jestli má o 4 kg více nebo méně
- věřit ve vlastní schopnosti, být sebevědomá, umět se prosadit, být vyrovnaná a laskavá hlavně k sobě, nejen ke druhým
- dávat najevo své pocity, city a myšlenky, nestydět se za sebe ani za své názory
- dodávat si odvahu, nebrat všechno moc vážně (ani sama sebe), nelitovat se, netrápit se
- stále hledat řešení, rozptýlení, komunikovat s okolím a s těmi, co chtějí pomoci,
- myslet pozitivně, opakovat si: "Dokážu to, zvládnu to!"
- nečekat zázraky a nedoufat, že to přejde samo od sebe
- víc se o sebe starat, mít se ráda, chválit se, pohladit se, věnovat si alespoň jednou denně upřímný úsměv, připomínat si každé ráno: "Život je nádherný!"
Sociální a kulturní faktory vzniku poruch příjmu potravy
Vliv médií - setkáváme se až s nekritickou oslavou téměř kostnaté štíhlosti, vyhublosti modelek a zostuzováním obezity: "Pryč s nadbytečnými kily!", "Zhubněte po Vánocích!", "Přibrala jste? Víme co s tím!". Naše hodnoty jsou posouvány směrem k úspěchu, výkonu a prestiži, na úkor pohody, zdraví, lásky, citů, tradiční rodinné role apod. Byly například popsány studie, které dokumentovaly výraznou nespokojenost s vlastním tělem u mladých Číňanek poté, co se rychle přizpůsobily západním standardům ženské krásy. Začaly trpět pocitem tloušťky břicha, stehen a hýždí. Prožívaly traumata, která do té doby vůbec neznaly.
Komerční reklama - kam naše oko pohlédne vidíme nejen články o hubnutí nebo příliš štíhlé modelky, ale také reklamy na zaručeně netučné jogurty, hubnoucí čaje, zázračné tabletky či koktejly.
Módní ideál - právě módním ideálem jsou nejvíce ovlivnění a zranitelní dospívající. Mohou se tak mylně domnívat, že kontrola tělesné hmotnosti (dietou, přehnaným cvičením, nesprávnou "zdravou" výživou) je přivede ke kráse, společenskému uznání a tedy i k úspěchu (nablýskané auto, vysoustružená postavička, vyrýsované svaly, noblesní oblek a značkové lodičky).
Dietující chování obecně - mnoho mladých žen a děvčat se domnívá, že omezování příjmu potravy je pro ženy normální, kdežto muži se mohou stravovat bez výhrad. Pokud malá dívenka vyrůstá v rodině, v niž drží dietu maminka, sestra, teta i obě babičky, zatímco tatínek i děda si dopřejí zákusek po obědě, nemůžeme se jí divit.
Uměle vytvořený ideál ženské krásy - současně propagované ideální proporce, silueta a tělesná hmotnost jsou hluboko pod dostupnou hranicí lidských možností. Pro většinu žen jsou tyto vysněné míry jak geneticky, tak i biologicky nemožné. Pokud se pro ně žena rozhodne, vystavuje se jedině závažným zdravotním komplikacím.
Sociální diskriminace ne-štíhlých podle umělých ideálů - štíhlost je stále více spojována s mládím, s výkonností, úspěšností a nezávislostí. Jakýkoli výkyv od tohoto vrcholu je hodnocen jako selhání, degradace, neschopnost. Kdo ví, kolik děvčat slyšelo větu: "Chceš být modelkou? Fajn. Tak zhubni pět kilo a pak přijď!" Navíc je v naší společnosti často obezita spojována s leností, hloupostí, ošklivostí. Kdo by takový chtěl být? Vždyť silnější dětí jsou již ve školce vystavovány pokřikování ostatních "ten tlustoprd" - odkud asi vzaly malé nevinné děti ve školce toto označení?
Abychom mohli léčit poruchy příjmu potravy, musíme se vyléčit my všichni. A to především ze všech výše uvedených omylů. Měli bychom se naučit uctívat zcela jiné hodnoty - hodnoty, kterých si většinou vážíme, až když se dostaneme na hranici mezi životem a smrtí. Teprve tehdy si uvědomíme, že láska a zdraví má hodnotu nevyčíslitelnou a nelze je s ničím jiným poměřovat. Proč ale až tak pozdě?
Základní psychické důsledky onemocnění
Mentální anorexie
- pokleslá, depresivní nálada
- problémy se spánkem
- podrážděnost
- poruchy koncentrace, nesoustředěnost
- namísto posílení sebevědomí přibývá nejistoty a úzkostných prožitků
- neustálé myšlenky na jídlo
- ztráta zájmu o okolí, společenská a sociální izolovanost
- konflikty s rodiči a přáteli
- sebevražedné sklony
- sebepoškozující chování
Mentální bulimie
- obavy ze ztloustnutí nezávislé na skutečné vlastní hmotnosti
- problémy se spánkem
- časté výkyvy nálad a deprese
- pocity vlastního nezvládání situace
- smutek, pocity viny a sebenenávist
- nadměrná sebekritika
- vyhýbání se společenským situacím (restauracím, plánovaným akcím s podáváním jídla)
- sebepoškozující chování
- sebevražedné sklony